Dítě potřebuje pochopit, co se v něm děje. Rodič potřebuje vědět, co v tu chvíli pomáhá.
Proto jsme Velké emoce nevytvořili jako obyčejné kartičky s názvy pocitů. Každá emoce má dvě karty — jednu pro dítě a jednu pro rodiče.
Děti někdy prožívají emoce opravdu naplno.
Prohra ve hře může skončit pláčem. Jedno „ne“ obrovským vztekem. Něco, co nám připadá malé, může být pro dítě v tu chvíli opravdu velké.
A právě v těchto chvílích často hledáme správná slova i my dospělí.
Velké emoce vznikly právě pro tyto chvíle.
Ne proto, aby dítě přestalo něco cítit. Ale aby postupně dokázalo pochopit, co se v něm děje — a aby to dávalo smysl i Vám.
Dítě postupně chápe
Rodič má oporu
Dětská karta pomáhá dítěti pojmenovat, co právě prožívá, všimnout si svého těla a vybrat si, co by mu mohlo pomoct.
Zklamání
„Moc jsem si přál/a, aby to dopadlo jinak.“
Ke stejné emoci dostane rodič vlastní kartu. Ne dlouhý návod. Jen několik věcí, které mohou pomoci právě v tom konkrétním okamžiku.
Když přijde zklamání
Dítě může být vzteklé. Může být zklamané. Může žárlit, bát se nebo mít pocit, že je něco nespravedlivé.
To všechno může cítit.
Zároveň ale můžeme klidně držet hranici:
„Můžeš být naštvaný. Nenechám tě bít.“
Velké emoce proto neříkají dětem, že mají být rychle zase v pohodě. Pomáhají jim učit se, že každá emoce je v pořádku — a zároveň existují bezpečné způsoby, jak s ní naložit.
Někdy pomůže pohyb. Někdy chvíle o samotě. Někdy obejmutí. Někdy možnost něco říct.
Někdy potřebujeme zaměstnat tělo. A někdy dítě potřebuje jen chvíli cítit to, co právě cítí.
Proto na dětských kartách nenajde vždy jedno „správné řešení“. Dítě dostává několik jednoduchých možností a postupně zjišťuje:
Co pomáhá právě mně?
01 — Když je klid
Právě tehdy je nejlepší chvíle kartičky objevovat. Podívejte se společně na obrázek a povídejte si:
02 — Když emoce přijde
Když je dítě uprostřed velkého vzteku, strachu nebo zklamání, není vhodná chvíle na dlouhé vysvětlování.
Dětská karta nabízí jednoduché možnosti. Rodičovská karta Vám připomene, co udělat nejdřív, co můžete říct a kdy je potřeba držet hranici.
Kartička nemá zastavit emoci. Má pomoci dítěti jí bezpečně projít.
03 — Až je po všem
Až se tělo i emoce uklidní, přichází často ta nejzajímavější část. Můžeme společně zjistit:
Nechtěli jsme zůstat jen u vzteku, smutku, strachu a radosti.
Děti mezi 4 a 9 lety už prožívají mnohem jemnější a složitější situace — jen pro ně někdy ještě nemají slova.
Sadu stále dokončujeme, některé názvy emocí se ještě mohou upřesnit.
Ne každé dítě řekne: „Jsem zahlcený.“ Ale velmi dobře může rozumět: „Je toho na mě moc.“
Proto některé karty začínají tím, jak situaci dítě skutečně prožívá — a teprve potom mu nenásilně nabídnou název emoce.
Dítě tak nezískává jen kartičku na uklidnění.
Postupně si buduje vlastní jazyk emocí.
Je toho na mě moc
zahlcení
Tohle se dítě nenaučí z jedné kartičky ani za jeden večer.
Velké emoce mají být malou pomůckou, ke které se rodina může vracet znovu a znovu — až se některé věci postupně stanou vlastními.
Nemusíte mít pokaždé správná slova.
Někdy dítě potřebuje především cítit, že v tom velkém pocitu není samo.
Kartičky nejsou scénář, který musíte přesně následovat. Jsou malou nápovědou pro chvíle, kdy sami přemýšlíte:
„Co mám teď vlastně udělat?“
A někdy úplně stačí zůstat nablízku.
24 dvojic kartiček pro děti a jejich rodiče.
Pomáhají pojmenovat, pochopit a bezpečně zvládnout velké emoce — a dávají rodiči jednoduchou oporu pro chvíle, kdy není snadné vědět, co říct nebo udělat.
Nechte nám e-mail a ozveme se, až bude sada připravená.
